11.-13. duben 2014
Opět dlouhá doba od posledního výšlapu. To čekání se ale vyplatilo. A několikanásobně. Od chvíle, co jsme vyrazili z Náměště až po poslední krok po asfaltce stopem zpátky, jsme si vychutnali víkendovej vandr plnými doušky. Páteční noční výšlap do brutálsvahu (Bahno note: vidět to ve dne, tak vážně přemýšlím, jestli do toho polezu) a následná odměna v podobě osvětlené louky byla jen začátkem. První ranní sestup k řece nám předeslal, co nás v následujících kilometrech čeká. Krásná pěšina podél řeky se měnila v krkolomný přelízání skalek pomocí řetězu a vyhlídky do probouzejícího se údolí. Snídaně na Zlatý podkově, oběd kousek za Skřipským mlýnem a večeře na Malé skále (krásný výhledy). Cestou pokec se značkovačem (obecně značení na trase dost kulhalo). Počasí vyšlo na jedničku a večerní nocleh nás oba přesvědčil o tom, že tenhle vandr musíme kvalitativně zařadit minimálně vedle Kanady, ne-li výš. Nedělní cesta do Oslavan rozhodně nebyla nudná a oběd v zámecký restauraci zaslouženej. Potom už jen šest kilometrů stopem po asfaltce zpět k autu. Vydařenej vandr, jen co je pravda.
Trasa
Z Náměště po červené přes Vlasáka, Lamberk, Vlčí Kopec, Skřipský mlýn, Kraví horu a Senoradský mlýn až pod Levnov.
Od Levnova po žluté na Malou skálu, Doubravku a studánku u Berana až do Oslavan…
Nášlap: 27 km
