26 – Kolem Doubravky

9.-11. června 2023

 

Tak se zase zadařilo a pátek nás vítá na nádraží v Brně. Po nějaké době vyrážíme na vandr vlakem, tak jak to má být. Po práci, kterou opouštíme dřív, než běžně sedáme do vlaku směr Havlíčkův Brod. Tam máme krátkou chvilku na pivko a sedáme do couráku směr Chotěboř. Počasí má víc než padesát odstínů šedi a nám je to jedno. Po pár plechovkách a úvodních fórech vystupujeme na nádražíčku a řešíme, jak a kudy vyrazíme. Cestu máme vesměs naplánovanou hezky, ale na začátku máme dvě varianty. Po delším rozhodování volíme šalamounské řešení, Bahno jednou cestou, Pamach druhou a v jednom místě se potkáme a budeme pokračovat spolu.

Potkáváme se u Ústí u kamenného potoka na malebném místě, kde má někdo to štěstí, že má krásnou chatičku. Dál už pokračujeme spolu a uvědomujeme si, že je to vlastně poprvé, co jdeme proti proudu říčky, narozdíl od předchozích výšlapů. Doubravka je v těchto místech lesní potok, který se proplétá mezi kameny i skálami, padá v menších kaskádách a cesta podél ní je místy vybavená schůdky a lávkami pro snazší překonání. 

Dnešní noc plánujeme strávit u Veselé skály. Přicházíme k ní a to, že je na druhé straně toku, je jenom menší problém, který řešíme přeskakováním kamenů (které málem končí Pamachovou koupačkou v plné polní) a broděním. Místo je ale parádní a večer bude opravdu krásný. Na místě nás vítá parádní trampský flek s ohništěm, lavečkama a spoustou mokrého dřeva. Dělíme si tedy klasicky práci – Bano hledá dřevo, Pamach staví přístřešek z tarpu. Oheň se nakonec daří rozdělat a večer už se nese jenom v duchu pohody a klidu.

Ráno vstáváme krásně odpočatí – bodejť by ne, spalo se luxusně. Ranní kávu vaříme na dřívkáči, protože víme, jak je to s ranním ohněm, to už bychom nikam nedošli. Slunko prohmatává les a hledá si cestu až k nám. Nechce se, ale balíme a zvedáme kotvy. Chvilku pátráme po lepším místě pro překonání toku, ale nakonec se vracíme na to původní a s opatrností sobě vlastní jsme za chvilku na správné straně a pokračujeme dál proti proudu. 

Co chvíli se zastavujeme na kochačku, focení a tak vůbec. Není kam spěchat, ani se nechce, je tu prostě krásně. Po nějaké chvíli přicházíme k mostu, který jakoby z oka vypadl Zemské bráně v Orlických horách. To je také místo, kde opouštíme přírodní rezervaci Údolí Doubravy. Bílek procházíme bez zastavení a míříme na Sobíňov. Tam nás jednak vítá malebné prostředí železniční zastávky a také místní pivovar. Přichází chuť na místní škopek a tak neváháme. Bohužel je zavřeno a my smutně odcházíme dál.

V Novém Ransku nás naštěstí místní hospoda nezklame a s radostí usedáme ke stolu. Točené pivko nám dělá dobře na těle i na duši a tak s chutí dáme ještě jedno. Pak už se zvedáme, protože je čas se posunout po trase. Naneštěstí na plácku kousek od hospody vidíme stánky – nějaká místní slavnost. Kolem posedávají místní, udí se klobásy, točí se pivo (zase) a v jednom stanu sedí chlapík a na mikrofon hraje na pilu! To nás tak fascinuje, že se rozhodujeme přece jenom sundat bágly a posedět. Volba to byla správná, protože Pamach u udírny potkává spolužáka ze základní školy. Krásně se to hodí, protože přichází jedna z jarních spršek, takže přístřešek přichází vhod.

Po půlhodince na slavnostech už se vážně zvedáme pokračujeme trošku míň záživnou cestou – požluté. Vyjasnilo se a tak se jde pohodlně a kilometry nám tak nějak jdou. Když už se blíží další přeháňka, objevuje se kiosek v lese Na Osadě. Nedá se svítit a jenom co sedneme, spouští se déšť. Jsme v suchu a povídáme si s místními, jak to tak bývá. Odkud jdeme, kam odkud jsme a tak různě. Řeč plyne a nebýt toho, že se vyjasnilo, určitě bychom se zdrželi déle. Je to malý kempík a rozhodně bude stát za to se sem ještě někdy podívat.

Počasí se vyjasňuje, tentokrát to vypadá že už nadobro. Za Hlubokou uhýbáme mimo značenou trasu, protože se chystáme lehnout. Přicházíme ovšem do oblasti severně od Velkéo Dářka. Krasný hustý listnatý les se spoustou mokřadů a křovin. To znamená pouze jediné, je tu obrovské množství komárů a zastavit se byť na nakouknutí do mapy znamená neustále se liskat a zabíjet ty krvelačné bestie. Pokračujeme dál a k naší smůle se situace nelepší. Morál trošku padá, protože už se blíží čas, kdy by bylo záhodno sbírat dřevo a stavět nocleh. Po poradě nakonec dospíváme k rozodnutí, že tady spát rozhodně nebudeme a dojdeme až k Dářku.

Děláme dobře. Chvilku sedíme u občerstvení a přemýšlíme, kde složíme hlavy. Vedle je kemp a tak potupně přicházíme s prosíkem o možnost ubytování. Velice milý pán nás rád ubytovává – rozuměj, doporučuje, kam si lehnout, aby nás ráno neprobudilo slunko a kde je zároveň rovný povrch. Máme to s luxusem a naše naléhání přijímá alespoň nějaké peníze. (Bahno?). Večer tudíž ještě sedíme u kiosku a mezi posledními si tam pocucáváme pivko. Večer se nad Dářkem nádherně vybarvil a my si povídáme s chlapíkem, který přijel na elektromotorce. 

Noc je jasná a my uleháme k pohodlnému spánku bez komárů. Spí se opět skvěle a ráno jsme krásně odpočatí. Bez zbytečného protahování balíme, děkujeme za ubytování a pokračujeme do nedělního dopoledne. Hned po pár stovkách metrů se na nás směje krásná hospůdka na Baště, kterou ale jen míjíme a pokračujeme směr Polnička. Přicházíme k legendární hospodě vagón, která je dnes již součástí většího zábavního parku s železnicí. Je nádherné počasí, takže je tu povícero lidí, ale přesto si nenecháme ujít posezení a kochačku vláčkem, který tu vozí děti i dospělé. Skvělé místo na rodinnou návštěvu.

Pak už se zvedáme a pokračujeme po cyklostezce do Žďáru nad Sázavou. No, vlastně ještě stavíme na Pilské nádrži, protože je prostě krásný den a nám se vůbec nechce domů. Čas je ale neúprosný a tak nezbývá, než se smířit s nedělní realitou návratu domů. Přicházíme pod Zelenou horu, kterou tentokráte nenavštívíme (snad jindy) a MHD nás veze na nádraží, odkud nás vlak odveze ku Brnu. 

Vandr se vyvedl, údolí Doubravky je opravdu kouzelné, míst na přespání je spousta, občerstvení jakbysmet a kilometry tu opravdu utíkají samy. Veliká radost.

Trasa:

Po červené a modré doubravským údolím přes Bílek, Sobíňov a Nové Ransko na Pobočenský rybník.
Po žluté kolem rybníku Řeka na Hlubokou a na rozcestí Pod Kopcem.

Po neznačené lesem krvavých bestií ku Velkému Dářku
Po červené do Polničky, na Pilskou nádrž do Žďáru nad Sázavou

Nášlap: 37 km

< předchozí vandr (Půlčínsko)

další vandr (Z Bíteše do Louček) >