Pohádka dubna – Podkomorské lesy
- duben 2020
Po několikatýdenním sezení doma z důvodů korona sezóny to prostě jednou muselo přijít, a tak vyrážím vyvětrat hlavu ven z Brna za humna na jednohubkovou procházku Omice-Ostrovačice (přespání tentokrát nebráno do úvahy).
Vlakem dojíždím do Omic a jako jediný z asi čtyř pasažérů lokálky vystupuju. Za jemného mrholení nabírám směr Střelice po žluté, protože kousek od místního lomu mám nedořešeného kešouna. Toho tak nějak podle indicií nakonec lovím (přesné souřadnice jsem, hlava dubová, nechal včera doma). Kousek pak jdu po silnici, abych na začátku Střelic konečně zaplul do přírody. Fotím si monstrózní vlakový most s ďurou uprostřed, kterou procházím dál. Je to jako brána do jiného světa.
Posilňuju se na místě vykácených stromů a pak už se jen kochám a kochám jarní přírodou a koberci sasanek, orsejí a plicníků. Škoda že nesvítí slunce, květy by byly rozvité a celý by to bylo barevnější… Jdu po zřetelné pěšině, která je tam vyšlapaná, a mám v ní takovou důvěru, že ani nekontroluju polohu na mapě. Což mě zavede o kousek dál, než kde jsem plánoval odbočit. Musím se vrátit přes vývraty, abych u potůčku narazil na epesní stanoviště nějaké trampské osady. Zevlím, sdílím moment sdílením fotek s Pamachem a přemýšlím, jestli se mi chce jít vlastně dál.
Nakonec se odhodlám, balím vercajk, napojuju se na zelenou a vyrážím dál. Občasný výhled na západní část Brna a znásilněnou krajinu sídlišť. Nad Omicemi přecházím cestu a říkám si, kurnik, tady je mi to nějaký povědomý. Aha, tady je minipotůček přes cestu, o kus dál malá budova vodárny, jaj, tady už jsem kdysi byl pro jinou krabku! Les se mi tenkrát zdál o hodně hlubší, to tím listím, které tentokrát chybělo.
Kousek výstup po žluté a už slyším hučet auta z dálnice. Míjím bordel poházený kolem cesty. Tohle by chtělo vysbírat. Chvíli na mostě kisnu, lovím dvě krabky (jednu neúspěšně), pozoruju provoz v časech koronaviru a kolem pozemku Výzkumného ústavu včelařského šlapu dál.
Z Kývalky uhýbám po žluté do lesa, jdu nádherný úsek, kde se malinký potok klikatí a nádherně meandruje. Pokračuju podél Augšperského potoka k Velké ceně, kde pod jednou z pokladen se vstupem (ztracených jaksi v lesích) dávám gáblík a pauzu.
Lesními cestami docházím k Helenčiné studánce, tam se míjím s pár mudly, dělám pár fotek a klíčí ve mně přesvědčení, že si na záchod doma pověsím následující verše, co jsou tu pověšené na tabuli:
Po mokré noci mokré ráno
a někdo vylil na piáno
několik kapek vody z hrnka.
Když zmáčkneš klapku,
vymáčkneš kapku…
Zkus ještě chvíli tiše brnkat.
Pak pokračuju krajinou Pohádky máje, kochám se probouzejícími se mraveništi, překvapuje mě strmý sestup k Podkomorské myslivně, kde dávám na pěkném rozlehlém placu další pauzu.
Tady opouštím lesy a až do Ostrovačic mašíruju po polňačkách. Nezáživný úsek si zpestřuju lovem krabky věnované nejzápadnějšímu místu katastru Brna. U odlovu mě vyruší motomrdky na endurech. Vidím i čtyřkolkáře a jednoho jezdce na koni.
Do Ostrovačic dorážím tak akorát, aby mě bus odvezl skoro k baráku. Se spotřebou jedno portské na dvacet tři kilometrů končím podařený výšlap.
Po žluté z Omic směr Střelice
Po zelené směr od Střelic k vodárně u D1
Po žluté od Kývalky, kolem Augšperského potoka kolem Velké ceny
Přechod k Helenčině studánce
Po červené přes Podkomorskou myslivnu do Ostrovačic
Nášlap 23 km