27 – Z Bíteše do Louček

22.-24. září 2023

Tenhle vandr se měl vlastně rozehrát s rozpojeným začátkem. Měli jsme se potkat až v sobotu někde, ale nakonec to dopadlo dobře. Bahno přeorganizoval spoustu věcí v práci, zorganizoval také svoji drahou, která nás s radostí odvezla z Brna pryč a tak se zadařilo, že v pátek v podvečer stojíme pod stromem u Velké Bíteše, prší jak z konve a my jsme šťastní a spokojení. Takhle začíná jubilejní 27. výšlap, který, jak ještě sami netušíme, bude ctít naše motto: Kilometry radost neměří.

Vycházíme tudíž za pološera a protože počasí se sice jakž takž ustaluje, ale blíží se tma a neznámý terén, nijak se nezdržujeme a jen co to jde, hledáme flek na spaní. Nutno podotknout, že vlastně už za úplné tmy, za přispění hustého lesa. Pátek proto kempíme už po 1,5 kilometru na divoko. Oheň kvůli dešti nepřipadá v úvahu a tak si děláme alespoň demoverzi v podobě dřívkáče. Na atmošku to stačí bohatě. Brzo to balíme a leháme pod tarp.

Ráno už je o něco přívětivější a dřívkáč nám opět poslouží k přípravě ranní kávy. Protože jsme zalehli nouzově, zbytečně se nezdržujeme a balíme. Pochodujeme podél páteřní trati z Brna na Havlbrod do Březského. Vůbec poprvé míjíme značku Stůj, dej přednost letadlu a to u místního travnatého letiště. Počasí nic moc, takže nelétají, škoda. Pokračujeme dál a na Bahňákův popud si cestu krátíme přes políčko k Níhovskému rybníčku. Tam na nás čeká občerstvení, ale protože otvírá později, zastavujeme se na relax přímo u rybníka a zevlíme na molu.

Když přichází správný čas, přesunujeme se ke kiosku a po prvním pivku nepohrdneme „lehkým“ obědem. Protože máme trasu na velice krátko, nijak se nikam neženeme a po pivku padá únava a s ní rozhodnutí, že si odpočineme. Poprvé tak také zažíváme, že vytahujeme spacáky za bílého dne a kousek od kiosku leháme a usínáme spánkem spravedlivých. Budíme se po dvou hodinách. Ani jsme netušili, že jsme byli tak unavení, ale holt tělo si žádá, tělo dostane. Balíme se a pokračujeme směr Níhov.

Tady úplně opouštíme jakékoliv značené stezky, pomáháme si mapami a po chvilce hledání sestupujeme do údolíčka, které jakoby zázrakem není značené žádnou turistickou stezkou. Po cestě potkáváme krásný srub a sníme o tom, jaké by to bylo takový také mít. V údolíčku je spousta mini kempů a také potkáváme pár vandráků, některé i s dětmi. Je dobré vědět, že nás je víc a tahle krásná zvyklost se posílá na další generace. Couráme se dál a nijak se nikam neženeme. Den tak nějak plyne a my jsme prostě jenom rádi, že jsme.

Za Kuřimskou Novou Vsí opět uhýbáme do lesa mimo značené trasy. Postupně sestupujeme po lesní cestě dolů a vlevo pod námi je zářez bezejmenného údolí s bezejmenným potůčkem. U cesty je menší kulatina a v Bahňákovi se probouzí malý kluk. Našteluje ji, posílá ze svahu dolů a baví se jak se po její útrapné cestě dolů ozývá praskání větviček a šustění listí až to dole se žuchnutím celé utichne. Pokračujeme dál a po chvilce nás čeká stejná cesta dolů, jen bez toho spektáklu. Je tam totiž trampský kemp a také místo, kde plánujeme zalehnout.

Přicházíme a ouha, zdravíme se s dvěma trempy v našem věku. Vypadají nejdřív ne úplně nadšeně, že jim bude někdo dělat společnost, ale Pamach nahazuje svoje trampské já a v duchu nejlepších tradic se zdraví, skamaráďuje a nabízí rum. Nakonec je to všechno dobré, borci sedí u ohně, jsou veselí a vtipní (alespoň pro nás) a my se s nimi bavíme o všem možném. Dělíme se o zásoby a mezi řečí z nich vypadlo, že si řikali, kterej debil tu kládu pustil dolů, protože o ní věděli a napadlo je, že to někdo, kdo půjde kolem, udělá. Inu, nezklamali jsme. Večer zaujímáme bojovou pozici spícího střelce a počasí se nebojíme, víme, že má být dobře, takže ani ta střecha není potřeba. Spí se sladce a je tu neskutečná tma a klid. Přesně to, co jeden potřebuje na odpočinek po náročném dni.

Ráno vstáváme plni síly a po sbalení a řádném rozloučení se pakujeme na naši cestu. Máme to už jenom kousek do Dolních Louček. Tam si chceme splnit Pamachův dlouholetý sen, podívat se na železniční most, který je zásadní dominantou tohoto kraje. Přicházíme na zastávku a chvilku hledáme, kudy tam. Nakonec se spletí složitých cetiček dostáváme na úbočí svahu, který je součástí údolí, překonávaného právě tímto mostkem. Chvilku vybíráme to nejlepší místo a pak už se jenom kocháme impozantním výhledem. Na vytížené trati projíždí vlak co chvíli, takže není nouze o pohled jak na modelářský svět.

Když už nám kochačka stačí, scházíme do dědiny, abychom si dali pivko na rozloučenou. Je sice trošku chladněji, ale protože je uvnitř soukromá akce, sedíme venku a rekapitulujeme. Původní plán byl sice dojít až do Tišnova, ale protože trasa už vedla po frekventované vyasfaltované stezce, rozhodli jsme se naskočit na autobus už tady. I tak máme zážitků dostatek. V Tišnově sedáme do „metro vlaku“, s krze který je vidět od začátku až nakonec a hurá do Brna. Vandr sice kratší, ale jednoznačně veselý a plný nádherných míst, která rozhodně stálo za to navštívit.

Trasa

Z Bíteše po zelené přes Březské k Níhovskému rybníku

Po neznačené kolem Níhova, údolím podel Pochopovy skály do Kuřimské Nové Vsi.

Odtud dál do údolíčka kolem PP Pláně na zelenou a žlutou do Dolních Louček.

Nášlap: 20 km

< předchozí vandr (Kolem Doubravky)

další vandr (Železné hory) >