8.-10. červen 2012
A Vysočina do třetice! Už jsme tu byli na běžkách, na lehce extrémnějším vandru na jednu noc, takže plnohodnotnej výšlap na dvě noci musel zákonitě následovat. Tradičně už celkem pozdě jsme vyráželi ze Sněžného. U místního JZD nás překvapil místní starý (jedoucí!) bus. Počasí nám zprvu přálo, ale než jsme se doškrábali na první skálu, začalo pršet a tak jsme museli Pamachovu oblíbenou řadu skal Drátenická, Malínská a Lisovská jenom rychle projít bez vyhlídky do kraje. Jako noclehárna nám kvůli špatnýmu počasí posloužila vybetonovaná terasa chaty na Devíti skalách a HD kino Les (Pamach asi dodnes proklíná Bahno, že mír a smíření se světem bylo rušeno periodickým kapáním vody na PETku kofoly, která se chladila v louži pod okapem. Ale oba jsme byli tak unavení, že jsme ze spacáků nevylezli a jen si nadávali)… Druhej den jsme si vylezli na nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny a pak směr Svratka a oběd v restauraci u Šilerů (někde tam padl dobrý pivní speciál). Minuli jsme golfové hřiště (je zábavné sledovat Pamachovo rozhořčení a averzi vůči menšinám typu golfisti nebo cyklobuzny). Pobyli jsme na skautským plácku (Bahno note: luxusní pokec) a po pár kilometrech zakempili u Čtyř palic, kde jsme si užili krásnou scenérii pozdního odpoledne. Tady někde došlo k dělbě práce – Pamach staví přístřešek, Bahno rozdělává oheň, Pamach vaří jídlo a Bahno ho jí)… V neděli už jen sestup dolů (předtím ještě koching mlhou v údolí). „Freeze!“ kočka a kapři rvoucí se hustokrutě o jídlo v Milovském rybníčku nám zpříjemnili čekání na autobus (němčina v rádiu v autobuse už pravda tolik ne). Luxusní záležitost!
Trasa
Ze Sněžného po červené přes Dráteničky, Malínskou a Lisovskou až na Devět skal.
Z Devíti skal po žluté do Svratky.
Ze Svratky po červené na Cínovou cestu.
Z Cínovky po modré na Čtyři palice a odtud druhej den po zelené do Milov.
Nášlap: 27 km
< předchozí vandr (Sněžný Perníčky)
