14 – Toulovcovy maštale 2

14.-16. říjen 2016

Jubilejní čtrnáctej trip jsme si řekli, že je čas vrátit se na místo činu. Jednak protože předpověď počasí nebyla úplně nejvlídnější (převisy), druhak protože jsme nechtěli úplně daleko (klasickej nedostatek času v pátek odpoledne), třeťak byl pokročilej podzim a tudíž barevno a čtvrťak protože Toulovcovkám prostě stojí za to se věnovat víc než jedno přespání narychlo. Na pěťák mě nic nenapadá, ale bylo mi líto to sem nenapsat (Bahno note: Možná kvůli prsaté Josefíně?).

Páteční večer sice nelilo, zato jsme hledali flek po tmě a v noci luxusně fučelo. Vítr kolem 60km/h ve vysokých borovicích nadělá ve ztichlým lese víc bordelu než sobotní opilstvo otvírající v nedělu ráno hospodský dveře na cestě dom. Nicméně ohýnek byl a pohoda pod převisem Cikánka taky.

Ranní probuzení stálo za to. Po obhlídce okolí jsme vyrazili směr Toulovcovky krásným pískovcovým údolím s mezizastávkama na focení, občerstvení a průzkum terénu. V Maštalích samozřejmě velká pauza a vegáč. Konec října má svoje nesporné výhody. Když jeden chytí počasí, má barevnou krajinu jenom pro sebe. Turistu s noutbůkem na kolenou potkáte stěží.

Ve Vranicích nutná pauza na pivko. Krátkej pokec s Josefínou, kterou jsme v pátek vezli přes BlaBlaCar z Brna do nedalekého Jarošova, a pokračujem směr Bor u Skutče. Po cestě nemůže chybět kochačka Dudychovou jeskyní, potkávačka turistky s noutbůkem na kolenou, krátký pivko v Boru a delší pochod a rozjímání. Cílem je Pivnická rokle, kde hodláme přespat a ráno pochod rytíře Toulovce proláklinou ku Zderazi.

V Pivnici chystá Pamach nocleh a Bahno shazuje obrovský větve z břehů rokle dolů. Holt je třeba přitopit. Po dlabcu na ohni zjišťujeme, že nám dochází tekuté zásoby. Z noci se vynoří postavy dvou holek. Mají kotě, který nám chcou vnutit, a flašku vína, ke který jsme se museli vnutit my. Ta jedna byla taková nějaká divná (holka, ne flaška). Šly chrápat do jeskyně, my uléháme po čase.

Ranní ohýnek a potom už úsek, na kterej se Pamach těší. Vracíme se do druhé větve, kde je roklinka jak v Grand Canyonu (lol). Bohužel po pár metrech zjišťujeme, že je zavalená velkými kmeny, navíc vlhkými. Prolézt by znamenalo sundat batohy a po cca třímetrových úsecích si je protahovat škvírama. S ohledem na to, že je vlhko, nevíme, jak pevně tam ty klády jsou zaklíněné, nedostatku signálu a samozřejmě faktu, že nechceme skončit jako Aron Ralston, padá rozhodnutí to potupně obejít a dojít po klasické stezce do Zderazi.

Stopem dorážíme do Proseče. Tam Pamach zjišťuje, že mu asi z báglu na vozíku za autem uletěla bunda. Týpek už je pryč. Padá rozhodnutí: stopem dojíždí do Budislavi pro auto, Bahno hlídá bágly a flek, kdyby se týpek vrátil. Pamach objíždí silnic do Zderazi, bunda je pryč. V Proseči ještě po půlhodince objíždění a detektivní práci vypátráme týpka, ten bundu nenašel ani u sebe v autě. Težko, ale stravitelné ztráty. Pamach si ještě pro sichr bere Bahno na skok domů jako štít. Výšlap se vydařil.