30 – Telčsko – Nepřipravený

27.-29. červen 2025

Na dubnovém vandru jsme s Bahnem moudře hovořili o tom, jak je dobré věnovat se dětem i našim ženám. Po delší diskuzi nám vyplynulo, že jsme ty naše nejdražší už dlouho nikam nevytáhli. A tak jsme po návratu domů podiskutovali interně a nakonec po relativně krátkém dohadování došli ke společnému termínu. Logistika dětí nám dala trošku zabrat, ale nekonec to k dobrému dopadlo a tak jsme se mohli v pátek potkat. Protože jsme jeli dvěma auty, tak Bahno jsme nabrali v plánovaném cíli v Sumrakově, kde zanechal auto a jeli s ním do Telče, kde už na nás čekala i Romča. Počasí nám dávalo celkem zabrat, pršelo celkem slušně a z jihomoravských 30 stupňů se jich tady na Vysočině 10 někam poztrácelo.

Navrhnul jsem zanechat auto U Roštěnky v kempu, tam dát výchozí pivo a odtud vyrazit. Částečně se tak stalo. Během druhého pivka už se začalo díky oblačnosti dost smrákat, morál padal a tak jsme se nakonec většinově rozhodli, strávit noc tady a ráno se kousek posunout autem a vyrazit odtud. Zábava je i tak v plném proudu a navzdory tomu, že Bahno ještě uvažoval o nočním přechodu, nakonec jsme všichni komplet v kempu. Uleháme kolem půlnoci a doufáme, že ráno se počasí přece jen spraví.

Se svítáním je jasné, že nás čeká opravdu slunný a teplý den. Vstáváme relativně brzo a Romča už je i tak po koupeli v rybníku. Zároveň na sluníčku suší obsah nepromokavého batohu, do kterého se jí vylila voda z lahve. Rozkládáme všechno na trávníku a sluníčko dělá svoji práci. Po snídani a kafi se balíme a zahajujeme přesun autem do Řásné, odkud vyrážíme. (Důležitá poznámka, gpx v mapě tentokrát chronologicky neodpovídá tomu, jak jsme šli, ale o tom se dočtete posléze). Zde začínáme u parádního Velkopařezitého rybníku, který by i sváděl ke koupání, ale protože jsme teprve na startu naší cesty, odoláváme.

Po cestě nás obklopuje množství nádherného kvítí i borůvek. Romča se často zasekává a zaznívá řečnická otázka: „Nebyli jsme čtyři?“. Míříme k útulně, ve které jsme původně plánovali strávit noc. Zvenku nenápadná bouda, jako seník. Zevnitř krásná dřevěnice, ovšem se stopami sena – to jsem já alergik vlastně celkem rád, že jsme tu nespali. Od útulny pokračujeme dál nádhernými loukami a skoro netknutou krajinou k lomu Řásná. Tam nelze než zastavit a než máme batohy dole, Romča už je ve vodě. Velíme ke krátkému odpočinku, máme přece jenom za sebou už 3,5 kiláku, že?

Po poauze se posunujeme dál, chceme mrknout na jaskyni kousek odtud a přes všechny mapy nakonec lehce bloudíme a jeskyni nenacházíme. Jdeme tudíž rovnou na zříceninu Štamberku. Posezení i přístřešek naprosto parádní a jako bonus je tu návštěvní kniha, která když se obrátí, slouží jako nějaký konstrukční návod na jeřáb. Výhled od Štamberku na přilehlou krajinu, včetně rybníku, je jak za odměnu a rozhodně potěšil. Pokračujeme dál, po sestupu jdeme kolem veřejného tábořiště a nacházíme krásný plac u rybníka.

Kráčíme rovnou k němu a je to teda naprostá paráda. Tady rozhodně zakotvíme na koupačku! Perfektní čistá voda, písčité dno a teplota je akorát. Bláhově jsme si sice původně balili plavky, ale nakonec jsme tu sami takže pěkně naostro. Voda nám udělala moc dobře, až se odsud opravdu nechtělo. Chvíli jsme ještě poseděli, ale přece jenom nás ještě čeká další výšlap. Od Horního Mrzatce tudíž pokračujeme dolů do Mrákotína. Tam plánujeme oběd. Místní restaurace Na Kovárně nabízí takovou tu klasiku, takže zatímco všichni dávají smažák, já nepohrdnu kuřecím masem v pepřové omáčce. Zaléváme to pivkem a potíme se, protože slunečníky na zahrádce úplně funkci neplní a pozdní poledne je obzvláště teplé.

Po jídle se horko těžko sbíráme a pokračujem svojí cestou. Na romču za dědinou doléhá smažák a ta se tudíž po krátké zastávce není schopná zvednou t. Již po několikáté se ozývá, zda jsme nebyli čtuři a tato věta se stává mottem tohohle vandru. Zastavujeme u menšího kýčovitého brčálu a čekáme, až budeme zase komplet. Měníme trasu s nadějí na koupačku v nedalekém rybníku Romantika. Ukazuje se, že ten si pro sebe oplotili a uzmuli majitelé přilehlých chatek a vstoupit se do něj vlastně nedá. Neskopojeně stříháme kníry a jdeme tedy dál. Mapaukazuje další rybníček víc v lese.

U něj se sice zastavujeme, ale voda je stojatá, až do černa a i když působí čistě, moc se nám do ní nechce. Chvilku odpočíváme a zkoušíme poslední možnost na dnešní vykoupání. Dole v dědině je velký Olešský rybník a odtud to máme na plánované místo noclehu jenom kousek. Scházíme tedy dolů, zastavujeme se u menšího brčálu a Bahno jde na průzkum. Z toho se ovšem velice brzy vrací s tím, že to je taky passe. Je navíc ještě relativně brzo a tak ve stínu pod stromky řešíme, co dál. Nakonec příchází sám Bahno s nápadem, že bycsme mohli skočit nedalekých 5 kiláků pro auto a vrátit se k tomu skvělému rybníku i s flekem na spaní.

Po chvilkách dohadů už štrádujeme nalehko do Sumrakova a za hodinku sedáme do auta. Vyjíždíme pro ženy abychom je i s bágly nabrali. Zpátky u Horního Mrzatce jsme coby dup. Znova míjíme veřejný kemp a po cestě skáčou tisíce mrňavých žabek. Je prakticky nemožné na nějakou nešlápnout, ale doufáme, že tak nějak stihnou uhnout. Docházíme na flak, na kterém jsme se okoupali už dopoledne. Protože jsme se v mezičase stihli slušně vypéct na sluníčku, neváháme a jdeme okamžitě do vody. Je to ještě větší labůžo, než dopoledne. Rochníme se ve vodě a je nám dobře. Nejsme samozřejmě sami, takže po koupačce zahajujeme ústup na spací flek.

Ten je vyloženě pár metrů odtud. Vybíráme místo na spaní, dnes to bude pod širákem, stříška netřeba. Zatímco se dohadujeme, jestli potřebujeme oheň (je vedro o vařit nic nepotřebujeme) Romča už tahá větve a tím je rozhodnuto. Za chvilku už to praská a my sedáme kolem a vytahujeme občerstvení. Z tepla i nášlapu jsme celkem znavení a tak relativně brzo, za zvuků žabího orchestru, uleháme do spacáků. Noc je teplá a světla je spousta, takže usínáme pozvolna. V průběhu večera utichají i žáby a jedinou známkou života kolem nás jsou hejna světlušek, rozjíždějících noční světelnou show.

Ráno se budíme relativně brzo. Na plyňáku vaříme kafe, snídáme a plánujeme nedělní část. Padá rozhodnutí se přesunout zpátky k autu do Řásné, tam shodit bágly a vzít to nalehko na hrad Roštejn. Tak také činíme a volíme okružní trasu tak, abychom nešli stejnou cestou tam i zpět. SLuníčko už zase přitápí a některé pasáže jsou obzvlášť výživné. Za hodinku jsme na hradě, ale na prohlídku není nálada. Lidí je dost a tak dáváme za vděk čepovanému pivku, svačíme a za zvuků smyčcového dua se po půl hodince poklonkujeme zpátky. Cesta vede naštěstí lesem, takže nejhoršího vedra jsme uchránění. Nicméně vede do kopce (jako vlastně většina trasy, co jsme ušli) a tak jsme rádi, že v polovině nás čeká rybník. Voda je opět náramně čistá (cedule s výsledky to dokazuje, ale co se sakra sstalo v srpnu 2023?) a tak nacházíme přístup k břehu, sundáváme hadry a hurá do vody. Ta je příjemně osvěžující a pár temp nám dělá moc dobře.

Po koupačce se vydáváme definitivně k autům a u těch se loučíme. Tenhle vandr by se dal označit několika přívlastky: „nepřipravenej“ – protože spousta věcí se vyvinula úplně jinak, „koupací“ – z očividných důvodů, „letní“, nebo taky „manželskej“. Byla to rozhodně pecka a ačkoliv si s Bahnem rádi užíváme vandry jen vedvou, tohle byla skvělá volba a naše drahé si to užily taktéž. Tak snad to příště dopadne třeba i dřív, než za 8 let.