Vysočina

20.-22. květen 2022

 

 Po půl roce čekání to konečně přišlo a opět jsme hrdinně vyrazili vstříc novým zážitkům s partou drsnejch fotrů. Trasu jsme tentokráte naplánovali jednodušší tak, abychom mohli vzít i méně odrostlé ratolesti. A tak padla volba na Vysočinu, s možností častějších zastávek na limonádu a zmrzlinu. Tato sestava se nakonec ustálila na 17 (+1) členech a to ve třech skupinách: maloši (Káťa, Zuzka, Bára, Markétka, Šárka a Maruška), veloši (Očko, Hanes, Venca, Hvozda, Prokop a Vojta) a fotři (Jim, Oťas, Radim, Oskar a Lukáš). Na sobotní večer se k nám ještě přidal Zdenál, který je uvedený jako +1.

V pátek jsme se tudíž po avizovaném srazu ve 14:20 sešli na náměstí o hodinu později, naskládali se do třech elektrických a jednoho plynového povozu a vyrazili směr Borová. Doprava byla hustá a tak jsme se táhli bočními silničkami. Udělali jsme krátkou pauzu u Zdenála v Horním Poříčí, kde jsme se domluvili na jeho alespoň částečné účasti a potom už hurá k cíli. 

Jedna zastávka proběhla ještě v Poličce v obchodě. Je už cca půl šesté a tak padá rozhodnutí, že páteční porci 5 kilometrů si tentokrát odpustíme a pojedeme rovnou do Pusté Rybné. Vzhledem k blížící se bouřce, před kterou CHMI varuje už čtyři dny, nakonec padá rozhodnutí, že využijeme k noclehu krytí právě tady, ať už na sále, nebo na nedalekém podiu.

Objednáváme jídlo, pivko, limonády a část rozestýlá na sále a zbytek na podiíčku. Máme dovolené, udělat si i oheň, čehož se veloši nadšeně ujímají a se soumrakem už se sedí u něj. Borci si dokonce donesli reproduktor, což jsme ze začátku úplně rádi neviděli, nicméně ve chvíli, kdy u ohně pouštěli Floydy jim vlastně bylo odpuštěno. Kolem desáté přichází avizovaná bouřka, takže narychlo hasíme oheň a utíkáme každý svým směrem do krytu.

Bouřka nakonec sice proběhla i s deštěm, nicméně dala se přežít a bude se alespoň krásně spát. Loučíme se kolem jedenácté, já s Oskarem ještě chvilku pobudeme v hospodě, kde válí nalitej frajer osvědčený pecky na kytaru a dělá radost partičce mamin na tahu. Před půlnocí potom uleháme do sálu a za chvilku utichá celá hospoda.

Spalo se parádně. Oťas kolem sedmé ráno kontroluje osádku podia a my se postupně soukáme ze spacáků. Příroda nám otevře až v devět, takže plníme čas drobnou snídaní a posunujeme se ven za zbytkem. Probíhá již tradiční snídaně: 16 míchaných vajec v ešusu, osazenstvo se pomalu budí a rovnou dostává chleba s vajíčky do rukou. Vaříme čaj a kafe a co nevidět se otvírá hospoda. 

Příjemně se ochladilo a na výšlap se dělá akurátní počasí. Platíme účet a v 10:00 vyhlašuju velitelský čas na odchod. Děláme skupinovku s batohy a hurá směr Podlesí. Krajina má krásně svěží jarní barvy, je zvlněná tak, že má člověk pocit, jakoby se díval na model a první kilometry ubíhají samy. Zastavujeme se na focení co chvilku. V jednom místě vidíme v dálce na kopci radar ŘLP, kam máme namířeno. Je to k němu jen asi 5 kilometrů, ale některé malochy a velochy to trochu děsí. Po ujištění, že po cestě nás ještě čeká pauza v Podlesí jsou v klidu a šlapou dál.

Na Podlesí dorážíme krátce po poledni. Někteří si k pivu objednávají předraženou palačinku, nevalné chuti, ostatní se spokojí s hranolkami. Po hodince pauzy nás čeká 2,5 kiláku na radar. Po cestě jdeme krásným lesem a parádní loukou. Peleton se nám mírně roztahuje, ale na radaru proběhne větší odpočinek, a tak motivuju svoje  malochy k většímu výkonu. Po té, co se scházíme všichni zvoním na obsluhu radaru, protože máme domluvenou prohlídku. 

Stoupáme tubusem cca 30 metrů nahoru a už se ocitáme na střeše budovy s velikou modrou kupolí. Pán nám laskavě dělá lehkou přednášku o tom, co tam vlastně dělají, jak celý radar funguje, jaký má výkon ale i třeba jak to mají s bouřkami, jako byla ta včera a nechybí samozřejmě popis krajiny, na kterou máme prvotřídní výhled. Nahoře dost fouká a dělá se chladno, takže postupně účastníci odpadávají a po chvilce jdeme dolů všichni. Pánovi děkujeme a loučíme se s ním s plecháčkem v ruce, který on srdnatě odmítá.

Sbíráme se, dnes už nás čeká cesta jen z kopce a stoupání až na konci dne. Scházíme po žulové cestě do Daňkovic, kde si děláme krátkou pauzu na občerstvení. Čas máme naprosto ideální a domlouváme se se Zdenálem na tom, jak se kde potkáme. Padá nakonec varianta, kdy přijede autem co nejblíž našemu cíli a donese nám na flek nějaké pivko. My pokračujeme jimramovskými lukami směr Štarkov. Poslední stoupání k němu bere na morálce nejednomu malochovi. Těsně před cílem nás zaráží ohořelé torzo nějakého stroje. Já potkávám přímo na zřícenině náhodné kamarády, takže se zdravíme a přejeme si hezký večer. 

Na místě chvilku řešíme, kam pověsit všechny hamaky, ale nakonec se dílo daří. Na zemi spí jen Maruška, já, Oskar a Hofeci se Zdenálem. Ten přichází na flek před osmou (což mimochodem bylo ultimátum :-D). Vaříme mňamku na ohni, opéká se, veselí se a je nám moc dobře. Zdenál vzlétá dronem, aby nám udělal nějakou tu netradiční fotku a s postupem večera začínají jednotliví účastníci odpadat. Pouštíme si ještě nějakou pěknou muziku a před půlnocí to balíme všichni.

Spalo se náramně dobře. Tak nějak nás to probudilo kolem sedmé a slunko už protahovalo prsty mezi listím menších stromů, pod kterými spíme. Osazenstvo se postupně budí, Oťas už rozfoukává oheň a začíná tradiční ranní přehlídka opuchlých tváří. Snídaně na roštu a káva nám to ráno moc hezky vykreslují. Oťas se Zdenálem vyráží k autu, pro další auto a zbytek osádky se chystá směr Jimramov. Velitelský čas v 10:00 nám skoro klapnul a tak už o půl jedenácté sestupujeme dolů od Štarkova, abychom zanedlouho nastoupali do luk nad Novým Jimramovem. 

Počasí je opět prvotřídní, teplota akorát tak na výšlap, slunko se střídá s kýčovitými  mráčky a celé je to dokreslené nádherně vymodelovanou krajinou v padesáti odstínech jarní cibulky. Šlape se celkem na pohodu, cestičky jsou příjemné. Oťas nás za chvilku potkává v protisměru a jde s námi. Po pár kilometrech sestupujeme do Jimramova. Oťas nabírá do auta řidiče, takže mi jako jedinému fotrovi zůstávají na krku maloši a veloši. Posledních 800 metrů ke kavárně už se těšíme na zaslouženou odměnu, ať bude jakákoliv. 

Po půlhodince už přijíždí konvoj a sbíráme se do aut. Někdo spěchá domů, někdo se ještě zastaví na tradičním KFC. My tentokráte vynecháváme a jedeme rovnou směr Rousínov DC. Naplánovat kratší a jednodušší trasu se osvědčilo. Maloši makali, jak jen mohli, byli spokojení a jednoznačně si to užili do posledního kroku. No a co nevidět nám odrostou natolik, že už nebude potřeba trasu přizpůsobovat. Inu letí to, od toho prvního výšlapu na Skalku.

Trasa

  Z Pusté Rybné po zelené, neznačené a žluté přes Podlesí na radar ŘLP

 Z Buchtova kopce po červené přes Daňkovice na Štarkov

 Ze Štarkova po červené do Jimramova

Nášlap 23 km