19 – Lesní bar U Jarka

18.-19. říjen 2019

Intenzita nám sice klesla, teda alespoň těch společných Bahnotripů, nicméně odhodlání a chuť zůstávají. A tak se rok s rokem sešel a nám se podařilo najít alespoň jednu noc, kterou jsme mohli vyplnit pohodlným chrupcem venku pod širákem. No a protože to byla organizační rychlovka, chtěli jsme vyšetřit co nejvíc denního světla a Bahňáci byli někde v okolí, padla volba na cestu (a noc na Lesním baru u Jarka), odkud se dá druhý den udělat rozumné kolečko s návratem do místa startu.

V pátek nás tedy Luciš odvezla do Olšan (kde jsme ten minulý trip „slavnostně“ zakončili) a odtud se jali pokračovat na Kalečník. Pravda, světla bylo poskrovnu a Kalečník jsme zastihli už za úplné tmy. Po krátké pauze už jen dolů z kopce na bar. Po posledních zkušenostech jsme sice nestavěli přístřešek, zato jsme ale měli klíče od lesní sauny, kdyby bylo náhodou nejhůř. Nebylo. A to jsme byli moc rádi. Ohýnek na baru, teplé jídlo do žaludků a studené pivko na chuť navodili pohodovou vyklidněnou atmosféru.

Raníčko nás potěšilo krásným pohledem na barevnost všude kolem nás míchnutou lehkou ranní mlhou. Takovéto podzimní ráno, do kterého je radost se probudit. Balíme a je relativně dost teplo, takže pohoda z noci přetrvává do dalšího dne.

Pokračujeme na Malou říčku a kocháme se tou podzimní barevnou radostí kolem nás. Při stoupání po modré nás ve vzdálenosti cca 50 metrů míjí (rozuměj prchá) stádečko asi deseti muflonů. Pro nás oba jedinečný zážitek vidět je takhle zblízka. Pokračujeme dál a nespěcháme, i když víme, že to budeme muset brzo ukončit.

U Tří javorů probíhá občerstvovací pauza, stále máme ještě nějaké portské a to se nesmí nechat jenom tak! Po pauze pomalu, ale jistě, zvedáme bágly a míříme šouravým krokem dolů k rybníčku v Olšanech. Tam voláme taxi Luciš a u rozlučkového pivka čekáme na příjezd.

Krátký, ale intenzivní výšlap „za barákem“ rozhodně stál za to.