Podkomorské lesy II

12. duben 2020

 

Neočekávaný minitrip, opravdu jen lajtka, ale já to počítám.

Vyjel jsem v buse plném roušek kolem Prýglu na Oboru (dokonale vydrbal se zastávkovým systémem MHD, když mi ujel bus ze zastávky Zoologická zahrada) a pustil se po zelené do kopce vystoupat vstříc jarním lesům. Se mnou vyrazila ještě jedna banda výletníků. Nechal jsem jim náskok, zdržel se u pomníčku u cesty, a pak už fičel taky.

Na mapě je vidět několik odboček – to jsem si nemohl nechat ujít odlov několika krabek – tady to ještě vyčištěné nemám. U jedné z nich jsem dokonce hodně zapojil čtení z mapy, abych zvolil co možná nejmíň náročné dobytí kešky. V odlovu nepovzbudily logy kačerů přede mnou, kteří psali něco o divokých prasatech. Asi dvě stě metrů od místa uložení byla půda už solidně rozrytá a tolik vyšlapaných chodníčků jsem ještě neviděl. Ale co by kačer neudělal pro kešku… Nechal jsem se i vyfotit jednou fotopastí u krychle soli na liz, abych nakonec úspěšně zalogoval a snažil se na tenhle adrenalin zapomenout. Ani plánovaný oddych jsem tu pro jistotu nekonal.

Dál už to šlo po pěkné cestě, občas se tu mihl živáček. Les v jarním rozpuku, všude spousta holin a pasek. Dokonce k vidění krásné krmiště spolu s betelným posedem a vymazleným krmelcem. Vypadalo to tu jako na nějakém lesním stadionu.

U Ríšovy studánky nátřesk (je to křižovatka lesních cest), tak jsem raději popošel dál na Lipový vrch a tady v dokonalém klidu a míru konečně dal zasloužený plech a nějakej gáblík k tomu.

Po zevlu následovala vratka na žlutou a tou pak k Hubertovi, kde se zase nepovedl odlov skrz zamudlenost… Nevadí, ještě mě čeká jedna u „Žabího jezírka“. Cestou necestou se tam nakonec dostávám, chvíli se kochám a pak nabírám směr k hájovně u Křivé Borovice. Tady v přístřešku jsem poobědval. Po okraji louky se ještě chvíli nořím do lesíka, abych od Horákova žlebu štrádoval k Žebětínskému rybníku pěkným zabahněným prostorem, kde si to zrovna dávaly žáby a kde jsem nakonec i úspěšně splašil pruty na upletení čaganu. Soudě podle pondělního řevu jsem vybral dobře.

Přes Žebětín dojdu až k jedné zastávce, kde mi akorát jede bus a já fičím domů. Relax prochajda za luxusního počasí. Tak to má Bahno rád.

Trasa

 Od Obory vesměs rovně k Ríšově studánce a pak ještě kousek směr Pod Lipovým vrchem.

Lesními cestami na Lipový vrch a vratka na žlutou.

 K U Huberta.

Lesnicí směr rybníček v Kočičím žlebu, pak směr Křivá borovice.

 Napojení na červenou a pokračování k Horákovu žlebu.

Stezkou k Žebětínskému rybníku.

Nášlap: 13 km