Hostýnky

16.-18. září 2022

  

Tak je tu září a s ním přichází termín pro podzimní vandr s chlapama. Původní plán byly Hostýnky. Ten nakonec týden před vyrážkou padl a tak jsem narychlohledal zajímavou trasu, kterou ujdou i maloši a na kterou se dá ideálně dojet vlakem. Nacházím Posázaví a mám z toho radost. Až do momentu, kdy se ve středu ukazuje, že počasí nebude nic moc, někteří maloši, že nemůžou jet a nakonec to na poradě vypadá tak, že málem vlastně ani nejedem. Jenomže v tomhle já jsem pitbul, a když řeknu „Jedem!“, tak prostě jedem.

Nakonec to teda stáčíme na úplně jinou alternativní trasu na Hostýnkách. Nabízí se to, protože Q hlásí, že jeho kámoš tam má chatu a klidně můžeme první noc přenocovat u ní. V pátek odpoledne tedy vyrážíme já (Jim), Q a Radim busem. Už tam začíná legrace, protože drobnější než litr nemáme a kartou těch 20 korun prostě zaplatit nejde kvůli nefunkčnésti terminálu. Řiditel autobusu je nevrlý, ale nakonec nám Radimův kamarád půjčuje stovku a tak teda jedeme. Na další zastávce přistupuje Q a už mažeme směr Vyškov.

Tam zjišťujeme, že bus do Holešova nabírá zpoždění, odpovídající pátečnímu provozu. V Holešově máme 13 minut rezervu a tak počítám, jestli stihneme vláček do Hlinska pod Hostýnem, nebo mám hledat taxi. Autobus přijíždí s 19 minutovým zpožděním a já už už uvažuju, jak to teda uděláme. Nakonec do Holešova přijíždíme se zpožděním tak, abychom zjistili, že vláček čeká. V něm se odehraje jedna vtipná příhoda o tom, jak Q poznává paní průvodčí, která mu lístek cvakala už když jezdil do školy. Paní je milá, dává nám tajnou slevu a za chvilku už vyskakujeme v Hlinsku.

Nasazujeme batohy a čeká nás 6 kiláků na Rusavu. Počasí je akorát a tak šlapeme po nepohodlné silnici. V Brusném zastavujeme a zjišťuju, že za 11 minut nám jede bus, který nám zkrátí zbylé nepohodlné asfaltové kiláky. Radim toho využívá a briskně donáší tři kelímky piva. Vtipkujeme s milou cyklistkou, která se jela uklidint na pivo a po chvilce už exujeme kelímky, protože bus je tu. Do Rusavy přijíždíme o půl sedmé a jsme za to rádi. Rozbalíme bivak ještě za světla a pak hurá do hospody. Zabydlujeme se na terase chatky a připravujeme si proslov pro případné uvědomnělé sousedy. Po převlečení do suchého mažeme do Zelené hospody.

Zelená proto, že se tam scházeli trempi, myslivci a tak to prostě sedí. Vítá nás milučká zrzavá servírka a my objednáváme pivo, bramboráčky a pizzu. Večer se prostě daří se vším všudy. Oťase s Davidem, a vlastně všema ostatníma, co nejeli, se snažíme nasrat fotkama točeného pivka a dobrého dlabce. Daří se nám to až po odeslání fotky se samotnou usměvavou servírkou a my jsme spokojení. Kolem půl desáté odcházíme zpět na chatu a do hodiny ležíme. 

Spalo se krásně, vstáváme brzo a řešíme ranní procedury. Oťas s Davidem přijíždějí v osm, přesně dle slibu. Vytahuje propriety a probíhají tradiční sobotní smažená vajíčka. Snídáme, kocháme se výhledem a po kávě balíme saky paky. Nastupujeme na žlutou a víceméně pořád jenom stoupáme. V průběhu cesty se zastavujeme jen minimálně a první větší pauza probíhá na Hostýně. Na stánku se občerstvujeme, drahým polovičkám kupujeme perníková srdce a nad mapou přemýšlíme, kdeže to složíme dnes kosti. 

Pokračujeme od Hostýna sešupem dolů a na přístřešku u Chvalčova dáváme pauzu na větší dlabanec. Odtud už nás čeká jenom nekonečné stoupání směrem k Tesáku, tak ať nabereme síly. Moudře hovoříme o muzice a psaní a o spoustě dalších věcech. Po jídle se pomale pakujeme a jdeme na to. Necelý kilometr rovinka a pak už by se žlutá měla zvedat nad říčkou. Nicméně místní nás informují, že trasa je přeznačkovaná kvůli težbě a my jsme za to rádi, protože mapy.cz tuhle změnu zatím neevidují. Musím ji nahlásit a jsem rád, že mám zapnutý tracker.

Stoupání je dlouhé a svojí úmorností lehce připomíná výstup na Lysou. Semtam uděláme krátkou pauzu a nakonec se dočkáváme. Od Kyčerky je to jen kousek k vyhořelé chatě na Tesáku, jejíž provoz je dočasně přesunutý na chatu Meopty. Usedáme a obsluha rozhodně není ani tak hezká na pohled, ani tak komunikativní. Starý pán na nás kouká, jako bychom to byli my, kdo chatu v lednu zapálil a aby si člověk objednal, musel mu div nezastoupit cestu, aby ho vnímal. Nicméně posedíme, dáváme odpočinout nohám a trochu vyschnout oblečení.

Před šestou odcházíme, čekají nás ještě necelé dva kiláky ke třem kamenům. Tam docházíme v pohodě za světla, stavíme přístřešky s hamakami a David se bleskurychle ujímá rozdělání ohně. Konstantně fouká, takže oheň blafne a hoří rychle, nicméně u něj moc teplo není. Večeříme, popíjíme, hlaholíme a kolem pů desáte to postupně balíme, protože začíná pršet. Zůstávám u ohně jako poslední a než odcházím i já, rozhrnju jej. S hašením si dělat starosti nemusím, déšť se stará a za chvilku už slyčím jen syčení. Fouká vydatně, ale bez nárazů, takže veškeré přístřešky snad vydrží.

V noci se párkrát budím práskaním plachet, ale ihned spokojeně usínám.  Nedělní ráno je typické podzimní sychravo. Vůbec se nechce vylézat ze spacáku. Oťas hlásí, že v 0710 přestane pršet a taky že jo. To už se ale vaří voda na kávu a čaj a snídá se. Balíme věci, abychom byli připravení na další kapky se zabalenými batohy. Kolem osmé vyrážíme, není nač čekat. Postupně sestupujeme dolů a sledujeme jak se okolní lesy a hřebeny částečně schovávají do mlhy. Cestou potkáváme potenciální krásná vyhlídková místa, která jsou teď ovšem přepnutá do módu defaultní šedi. Chytá nás deštík, který sice není silný, ale v kombinaci s větrem je trošku míň pohodlný.

Míříme po červené, abychom se od ní kousek za Pardusem odchýlili po neznačené dolů. Hofeci nás navigují na krátkou zastávku ve Oneness centru, kde absolvovali seberozvojové aktivity. Díky známosti nám tam vydyndali kávičku, která nám přišla vhod. Údajně se tam sice nepije, nicméně Qčkovy zásoby rumu nám ji přece jen natajňačku trošku vylepšily. Dáváme se do řeči s paní provozní a po milé půlhodince děkujeme a odcházíme. Čeká nás kilák a půl k Zelené hospodě.

K té přicházíme 25 minut před otvíračkou a tak počkáme, protože vidina polévky a piva, přinesené milučkou zrzkou je silná.  V hospodě je líp jak na světě a my jsme spokojení a pomale se smiřujeme s tvrdou realitou nedělního návratu. Platíme a sedáme v pěti do auta. Poprchává a je to takové příhodné. Po chvilce jsme na dálnici a já usínám, přičemž se budím až v Rousínově. To už je dlouho, co jsem v autě usnul naposledy. S chlapama se loučíme a všichni si vzájemně děkujeme za parádní vandr a sdílení sounáležitosti. Tak snad ještě letos při prvním mrazíku. A když ne, tak na jaře.

Trasa

  Po modré, žluté a neznačené z Hlinska pod Hostýnem do Rusavy

  Z Rusavy po žluté a modré na Hostýn

  Z Hostýna po červené a žluté na Tesák

 Z Tesáku po zelené na Tři kameny a druhý den na Klapinov

 Z Klapinova po červené a neznačené zpět do Rusavy

Nášlap: 28 km