Lysá hora

20.-21. srpen 2021

V ponděli mi Raďa říká na koupališti: „Co děláš v pátek? Já potřebuju nutně vypadnout ven. Nepůjdeme jenom tak na jednu noc na Lysou Horu?“. Shodou okolností můžu, taže radostně kývu. Ve středu se mě ptá Martin, jestli se náhodou někam nechystám. Kývu, že už mám dokonce plán. Večer se o plánu zmuňuju Qčkovi, který by aj šel, ale váhá. Ve čtvrtek Radim oznamuje, že Oťas to dá taky.

A tak se v pátek všech nás pět poktáváme v Krásné s cílem dobýt Lysou Horu. Podle internetu nahoře žádnou hospodu nestihneme, takže si nabalujeme pár plechovek na cestu. Ještě před startem si připíjíme na úspěšnou domluvu a setkání. Vycházíme něco kolem šesté a hned po kilometru začíná stoupání, které nám jasně naznačuje, že tohle nebude zadarmo. Letmým pohledem do map počítáme převýšení a trošku s neklidem hustotu vrstevnic. 

V první osmině stoupání dáváme první pauzu. Mokří jsme byli takřka okamžitě, ale odhodlání nás neopouští. Davům, proudícím opačným směrem, natěžko zabaleným báglům na zádech nás optimismus neopouští. Zhruba v polovině dnešní cesty stavíme a děláme pauzu u přístřešku. Ten už obsadila omladina, jdoucí z mnohem větší dálky, než my. Dělíme se o kořalku, chvilku povídáme a po půlhodince si přejeme šťastnou cestu a dobrou noc.

Čím víc se blížíme k vrcholu, tím víc se začíná šeřit a my řešíme, kde že to vlastně budeme spát. Ono totiž, sice máme hamaky, ale jaksi zjišťujeme, že vlastně ve vysokých polohách těch stromů, které by se k instalaci daly využít, vlastně moc není. Potkáváme další turisty, směřující dolů a ti nás nabudí tvrzením, že hospoda je otevřená do deseti večer. Po krátké debatě padá rozhodnutí: jdeme až nahoru.

Poslední cikcak stoupání už je na srdíčko a za zády nám svítí celá severní Morava. Těsně před devátou zdoláváme vrcholek. Hospoda Zátopek na nás svítí otevřenou náručí a my se vrháme do jejích útrob vyplenit poslední zbytky teplého jídla a nějaký ten soudek. Sušíme propocené hadry a únava z ďábelského stoupání je najednou ta tam. Víme určitě, že nikam dolů stavět hamaky už dneska nepůjdeme. 

Někteří z nás mají naštěstí i plachty, takže se skládáme na nejbližší volný a rovný kus trávy. Volný teda hlavně proto, že celkově odhadem tu noc spalo na Lysé takových 50 dalších turistů. Po rozestlání načínáme pracně vynesené plechy a fotíme okolí i sebe, coby partu drsňáků. Výhled je opravdu famozní a umocněný tisíci světel pouličních lamp. Při jednom focení přiběhnou dva chrti a jeden při pohledu na hodinky znechuceně říká: „56 minut, to je slabý“. Načež se jim vysmějeme, protože nás to stálo tři hodiny s delší pauzou. Využíváme je k nasvícení scény čelovkou a pak už se s nimi loučíme. Uleháme kolem půl jedné a je nám tak akorát.

Ráno se budíme za rozednění. Vstáváme společně a mířímek východní terase, kde už se shlukují další romatiky chtiví nocležníci. Rozbřesk jde dramaticky přes oblaka nad horizontem. Všichni fotí a já využívam stativu a točím východ slunce jako timelapse. Za čtvrt hodiny je po všem a tak se dekujeme zpátky k nocležišti. Na spaní už to nebude, tak se oblékáme a roztahujeme spacáky, aby nám jej slunko vysušilo od rosy. Mezitím snídáme a zjišťujeme, že přírodu nám otevřou kolem sedmé. Bereme za vdek alespoň kávě ze stánku. 

V hospodě už pak jenom rozehříváme prsty nad čajem. V mezičase se Lysá hora ponořila do mraku, takže ze sušení nic není. Balíme tedy mokré krámy a vyrážíme vzhůru dolů. Postupně se otepluje a my sundáváme vrstvu za vrstvou. Po dvou kilometrech uř jdeme jen v tričkách. Po cestě se kocháme výhledy a krásnou beskydskou krajinou. Do Visalají, odkud nám jede autobus zpět do Krásné, přicházíme cca 25 minut před jeho odjezdem. Máme tak čas se naposledy pokochat na Lysou, která se v dálce halí do sukně z malého mraku. 

Bleskový výstup na Lysou Horu se tedy podařil a bude rozhodně na co vzpomínat. Teď už jen zregenerovat nohy a dospat ten deficit. 

-Jim-

Trasa

 Po žluté z Krásné na Lysou Horu 

 Po červené z lysé Hory do Visalají

Nášlap: 15 km