První mrazík I

20.-21. listopad 2020

V tomto roce do třetice. Tak se nám strašně zas jednou chtělo vypadnout, že jsme nevěděli co roupama a využili alespoň jeden volný den. Protože to bylo opravdu narcyhlo a nebylo moc času, padlo rozhodnutí na nocování na Lesním Baru u Jarka. Je to známé místo, je to dostupné a je nám tam dobře. 

V pátek odpoledne vyrážíme s Qčkem z Olšan. Už na Kalečníku nás zastihla tma, což je velice snadno řešitelné čelovkou. Také se postupně ochlazuje a předpověď naznačuje, že nás čeká letošní první mrazík. Na baru rozděláváme oheň a natahujeme hamaky. Daří se nám roztopit opravdu pořádně a zima už lehce zalézá za nehty.

Oťas s Radimem nestíhali, takže přijíždí kolem osmé večer stylově, na elektrokoloběžkách s boťohy na zádech. Inu u nás se improvizaci meze nekladou. Vítáme se s nimi a po chvilce mašlení usedáme společně k ohni, který každou chvíli někdo pošťouchne. Přikládáme jak o život a s postupem času vlastně ani zimu moc nevnímáme. 

Večer se nám protáhl a někdy kolem půlnoci konečně uleháme do hamak. Noc byla chladná a opravdu přišel očekávaný mrazík. Vesměs nám ale zima moc nebyla, takže ráno zavládla skvělá nálada. Oheň na ranní kávu nám blafnul parádně a praskající dřevo nás zase jednou přikovalo k lavečkám. Po snídani a nutném odfocení všeho omrzlého vyrážíme zpět ku domovu. 

Hofici na kolobkách a my s Qčkem po svých. Slunko líně stoupá a prosvěcuje mezi stromy ojíněnou cesty a zbytky uschlé trávy. Nad hlavami se nám dělá azuro a my vychutnáváme poslední kilometry tohohle krátkého, ale intenzivního výšlapu. Jak se tak nějak loučíme, říkáme si, že bychom první venkovní mrazík na baru mohli opakovat každý rok. tak snad se zadaří.

-Jim-

Trasa

  Z Olšan po zelené na Kalečník, odtud po červené na lesní bar a druhý den stejnou cestou zpátky

Nášlap: 9 km