Toulovcovy Maštale II

11.-13. říjen 2019

Po loňském veleúspěšném vandru do Maštalí jsme si řekli, že to bude chtít zopakovat. Skvadra, se kterou jsme se tam loni seznámili tam totiž v tento termín jezdí každý rok a tak jsme se s nimi domluvili, že se potkáme znova. Tentokráte jsme tomu uzpůsobili ovšem veškeré další plány v podobě toho, že jsem si vzal kytaru. 

Po příjezdu jsme na místě byli tentokráte první a tak byl čas se rozkoukat. S hostinským Pepou jsme se domluvili, že přespíme u něj v hobitíně, abychom nemuseli absolvovat podroušenou chůzi na Helmu. V průběhu večera se začala parta sjíždět na místo, vytáhly se kytary a začalo všeobecné veselí. To bylo příležitostně narušeno „vílami“ z vedlejší chaty, které s pozdvižením panáků zelené křičely „svačina začíná“.

U vedlejšího stolu seděla druhá muzikantská parta, tak jsme si čas od času přehazovali štafetu a alespoň byl čas i na pokec, když se zrovna nehrálo. Kamarád saxofonista tentokráte přivezl i digitální midi klarinet, takže zasuploval vpodstatě jakýkoliv nástroj. Muzika i zábava byly náramné. Nicméně druhý den nás čekal pochod do Pivnické rokle a tak jsme to kolem půlnoci zabalili.

Ráno bylo krušné. Sluníčko svítilo až z toho bolela hlava, teplo bylo až z toho škrábalo v krku. Vidina pochodu se nám nějak nezamlouvala a tak u kávy přišlo zásadní rozhodnutí: Pivnickou rokli jsme viděli loni, zůstáváme tady. Kolem poledne se vydáváme na lehko na Helmu, že si tam alespoň uvaříme oběd. Rozděláváme oheň pojíme a je nám dobře.

Po chvíli se ze stráně objevují dvě děvčice. Že jedna z nich má narozeniny, že prý si vyšly na procházku prý asi tak trochu zabloudily. Zahlédly kouř a tady je máme. Jako slušní džentlmeni jim nabízíme přisednutí, něco k snědku a k pití. Chvilku klábosíme, načež se rozhodují, že půjdou kousek s námi. 

Z Helmy jdeme nahoru na modrou, kde se slunko prodírá mezi borovým lesem a všechno je krásně prohřáté a prosvětlené. Ta švihlejší navrhuje, že si dáme sluneční koupel, načež si kousek dál lehá nahá do trávy. Ostatní ji následují, ale přece jenom minimum prádla zůstává oblečená. Po půlhodince sluneční koupele se pomale loučíme a každý si jdeme po svém. 

V Maštalích potkáváme část skvadry, jdeme ovšem každý jiným směrem a finálně se potkáváme opět na Verandě. Po lehké svačině už se celá banda opět mašlí ke stolům, nástrojům a půllitrům a párty číslo dvě začíná. Opět je veselo a muzika je snad ještě zábavnější, než předchozí večer. Ráno tomu také odpovídá.

Už na minulých Maštalích jsme přišli na to, že kilometry radost neměří a tentokráte se to potvrdilo tuplem. O co míň jsme nachodili, o to víc legrace bylo a v kombinaci s parádním počasím nám v té hospodě prostě bylo dobře. Už se těšíme na další ročník.

-Jim-

Trasa

  Po červené na Helmu a po modré zpátky

Nášlap: 5 km